Únor 2016

Psí horoskop-Ryby

24. února 2016 v 19:05
Jestli máte pejska ve znamení ryb znamená to že bude mít nebo měl narozeniny.
Bude o rok starší a o to větší legrace s ním bude.Kolik bude/je vašemu pejskovi?
Zkuste opakovat nebo přidávat těžší povely,ukuchtit pamlsky nebo psí dort nebo zkusit něco nového!
Možná vás čeká tento rok hodně úspěchů-výstavních nebo agiliťáckých či procházkových.
Váš pejsek začíná v poslední době línat.Období ryb začíná 20.2 a končí 20.3. Připravte se na pejskovi narozeniny dokonale! Já budu dávat recept na psí dort 15.3!

Deníček #1-Jak se Domingo chová když jde někdo kolem

21. února 2016 v 11:28
Ahojte máte tu náš první deníček!

Pustila jsem Dominga do předzahrádky obešla plot a dal si kolečko kolem baráku pak jsem šla k plotu abych viděla reakci Dominga. Vypadal tvrdě ale když jsem šla blíž k plotu vrtěl ocasem a nalepil se na plot. Dala jsem za branku ruku on ji olízal.Pak přišla odměna.

No a to je dneska celé!

Rozhovor:hluchý pes,kocour a kříženec

16. února 2016 v 16:36 Rozhovory
Máme rozhovor s Perlička&Boorinka.

Představ nám sebe a své pejsky
Jmenuji se Veronika Nováková a je mi 17 let. Mám tříletou fenku křížence labradorského retrívra a amerického stafordšírského teriéra Perličku a dvouletou fenku border kolie Boorinku. Boorinka je od narození hluchá.
Jak si přišla k oběma pejskům?
K oběma fenkám jsem přišla díky inzerátu na internetu. Po svém prvním psovi jsem koukala už několik let, ale teprve až v roce 2012 se mi podařilo přesvědčit rodiče, abych si pejska mohla pořídit. Původně to měla být fenka borderky. měla jsem nakoupené všechno potřebné vybavení kromě pelíšku a dokonce jsem měla vybrané i jméno, měla to být Boorinka. Nevím, jak jsem k tomu jménu přišla, ale prostě mi nějak ukotvilo v hlavě. No a potom začalo pátrání po vhodném adeptovi. Hledali jsme všude možně, ale po štěňátkách borderek jako by se slehla zem, nejbližší byli někde u Brna a tam bychom dojet nemohli. Ale pak jsme na stránkách jednoho útulku narazili na něco opravdu kouzelného. A to na štěňátko rotvajlera, do kterého jsme se všichni okamžitě zamilovali. Když tam mamka druhý den volala, tak nám paní řekla, že si ho akorát někdo odvezl. Byli jsme z toho smutní, ale hledání pokračovalo. Pak jsme našli křížence staforda a pitbulla, ale všechna štěňátka už byla zamluvená. Poté jsme našli ještě jedny křížence pitbulla se stafordem, ale než jsme majitelům stihli napsat, objevila jsem nádherná štěňátka křížence labradora a staforda. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že štěňátka jsou jen pár kilometrů od nás, bylo jasno. Hned jsme majitelům napsali a měli volné ještě dvě fenky. Domluvili jsme se, že o víkendu si jednu přijedeme vybrat. Tak se nám doma octla Perlička.
Když byl Perličce rok a půl, začali jsme pátrat po další fenečce, která by jí dělala společnost v době mé nepřítomnosti. Zde už to bylo kratší. Když jsem asi na 4. stránce narazila na hluchou border kolii, hledání bylo u konce a během týdne jsme doma měli další poklad. Bez přemýšlení dostala jméno Boorinka.
Děláš s pejsky nějaký sport?
S holkami dělám mnoho sportů. Nejvíce se zabýváme Agilitami, Dogdancingem, samozřejmě také poslušností, Canisterapií, Pitbull sporty a okrajově také Dogtrekkinkem, Bikejöringem a Dogfrisbee. Občas zkoušíme nějaké hlavolamy a pachové práce.
Představ nám blíže Perličku.
Perlička, jakožto můj první pes, mě toho nejvíce naučila a to nejen o psech. Přivezli jsme si jí domů týden před letními prázdninami. Již první týden se naučila základní povely a pak o prázdninách se naučila nespočet dalších povelů a triků. Vlastním také Chovatelskou stanici morčat Felicitas, kde mám momentálně přes deset svěřenců. Perlička si od mala se všemi morčaty hrála. No hrála, ležela u nich a olizovala je, to samé s králíky. Dříve jsme měli ještě kočku Tlapku, (a také uměla mnoho triků) s tou si Perlička hrála normálně, honily se po zahradě, válely se po zemi, ale nikdy si neublížily. Tlapka s námi bohužel již není, ale máme teď 9ti měsíčního kocourka Theodora, se kterým vychází také na výbornou. Perlička je, jako správný labrador, závislý aportér. Aportuje snad všechno od klacků a hraček, přes míčky, kapesníky a flašky(plastové) až po listy, a stébla trávy. Jediné co do tlamy nevezme jsou kovové věci, jako například klíče. Ale i když mám ruku plnou pamlsků a na zemi rozházené všelijaké možné hračky a metr vedle mě by skákala veverka, tak Perličku by nic z toho nezajímalo, pokud bych měla v druhé ruce kámen. Na kameny je ten pes fakt magor. :D Na to mám i důkaz z naší poslední procházky, když byla ještě zima. Všude bylo asi dvacet čísel sněhu, místy i víc a šly jsme na procházku k řece. Řeka sice zamrzlá nebyla, ale stupně byly pod nulou, Perlička si to však i v takové zimě namířila přímo k řece(no, šířkou spíše k potoku), když už se chystala první packou do řeky vstoupit, zavolala jsem na ní že nesmí. Položila tedy packu zpět na pevninu, ale očividně měla na to jiný názor. Podívala se na mě s otevřenou tlamu do úsměvu, jakoby mi chtěla říct: To že ty se klepeš zimou jako drahej pes, ještě neznamená, že mě je zima taky. A skočila do řeky. Voda jí ale naštěstí sahala jen někam ke kolenům. Hned začala předníma tlapkama hrabat kameny z řeky ven. Jenže když zjistila, že takhle ty kameny ven na břeh vysoký půl metru opravdu nedostane, neváhala ani vteřinu a do vody zabořila celou hlavu až po uši. A nebyla by to Perlička, kdyby si to během chvilky neštrádovala s kamenem v tlamě po cestě vedle mě. :D A ještě na mě stihla hodit povrchní pohled: No vidíš že jsem v té vodě nezmrzla. :D :D
Tolik asi k tomu černému bláznovi. :) S Perličkou máme za sebou několik závodů, semináře a dokonce i jedno vystoupení a plánujeme po takovéto cestě pokračovat i nadále. Také chceme letos zkusit udělat zkoušky z canisterapie a základní poslušnosti a ovladatelnosti a možná se pustíme i do zkoušek A1.
A co Boorinka?
Boorinka je bohužel od narození hluchá, ale nijak ji to neomezuje. Boorinku jsme si domů přivezli, když jí byly přesně tři měsíce. Paradox je, že to byl můj nejšťastnější den v roce, přestože byl pátek 13. Na pátek 13. se také narodila, leč o tři měsíce dříve, je to zkrátka pes šťastlivec. Od malinka jí zajímají všelijaká zvířata, na drobné hlodavce a kočky co jsme měli či ještě máme doma si zvykla rychle, ale když jsem jí jedno vzala k ovcím, okamžitě zalehla a znehybněla, vypadala jako kdyby byla zhypnotizovaná. V této poloze také zůstala, dokud jsem jí neodnesla za keř, kde na ovce neviděla, tam jakoby se probrala, tehdy jí byly asi 4 měsíce. Když jsme se šli nedávno projít, narazili jsme na ohradu s ovcemi a oslíkem, čichla si k nim a pak už se na ně jen koukala, ale pozornost pořád soustředila na mě. Ale myslím, že kdybych jí k nim pustila, byla by schopna je seřadit i do hvězdičky :D Na rozdíl od Perličky, Boorču hračky tolik nezajímají, hraje si s nimi sice ráda, miluje přetahování, ale kdybych jí celý trénink motivovala jen hračkou, tak moc daleko nedojdeme, po chvíli jí to totiž přestane bavit. Ale když střídám hračku a pamlsky jede jako mašina, ale samotné pamlsky také úspěch nemají, prostě jí to musím kombinovat, stejně je ale vždy nejvděčnější za pořádné pomazlení. Nejradši ale obě mají když mě můžou povalit na zem a válet se po mě, slintat mi po obličeji a hrát si se mnou. :D
Boorinku také baví všechny triky, co mě napadnou jí naučit, mezi náš poslední patří target "Nose". Problém ale je v tom, že přec by se dokázala naučit mnoho a přemnoho triků, tak mě docházejí gesta. Jelikož je hluchá, veškeré povely jí dávám rukama, a někdy vymyslet gesto pro určitý povel, aby se jí nepletlo s těmi ostatními dá docela zabrat. Že je Boorča hluchá, není až takový problém, nic jí nerozptyluje (jako například pískací hračky nebo štěkání jiných psů) a tím pádem se na mě lépe soustředí. Když si hluchého pejska nafixujete na sebe, aby si vás hlídal, a že to někdy není úplně nejlehčí záležitost, tak vám vždy bude věnovat pozornost a můžete mu dávat nejrůznější povely. Nejhorší je to ale s přivoláním, když si vás pejsek hlídá, tak stačí vychytat moment kdy se na vás podívat a přivolat ho. Je to jednoduché, někdy až primitivní. Jednoduchost přivolání se však vytrácí ve chvíli, kdy má Boorča náladu typu: Snídala jsem vtipnou kaši. nebo: Proč taky neběžíš se mnou paničko? a z hluchého psa se ve stejnou chvíli stane i slepý a ignorantní. :D
Máš s nimi nějaké příhody?
Jéje a kolik. Jsem si jista, že kdybych je všechny sepsala, byla by z toho minimálně dvaceti-dílná knižní řada. :D
Povyprávěj nám jednu
Nejlepší příhody mám asi ze závodů. Psal se duben roku 2014, dobře to už možná trochu přeháním :D :D. Zkrátka, vyjeli jsme na náš první závod. V podstatě nám šlo o to zjistit, jak to na takových závodech vlastně chodí a zkusit, zda psi zvládnou tu vzrušující atmosféru. Perlička všechno odběhla v pohodě. Pak ale přišla na řadu Boorča, ta běžela jen tunelový běh, běžely se dva běhy, první byl zkušební a druhý se započítával. Odložila jsem jí na startu došla jsem k prvnímu tunelu a zavolala jsem jí. Vyběhla krásně, hned běžela do tunelu, pak do dalšího a když už běžela bez problémů i do třetího tunelu, začalo to vypadat vážně slibně. Teda jen do té chvíle, než z toho třetího tunelu vyběhla. Vzala čáru a když doběhla k pásce na konci závodiště tak se zarazila, otočila se na mě a koukala. Hned jsem jí začala volat (samozřejmě rukama), mávala jsem na ní, dělala jsem, že se rozbíhám a pomalu jsem skákala na hlavě. Pak Boorča zavětřila otočila se na místě a běžela pryč. Mezitím ke mně přišla rozhodčí a ptala se mě, proč si pejska nezavolám, tak jsem jí vysvětlila, že je Boorča od narození hluchá a že teprve začínáme a ještě do toho nám pomalu začínala puberta. V tu stejnou chvíli jsem se rozhlídla po publiku, které na mě koukala jako na šaška. :D No alespoň někomu jsme vykouzlily úsměv na tváři. :D Po rychlém vysvětlení situace rozhodčí jsem se rozešla za psem, ale to už mi Boorča šla naproti, jako by se nic nestalo. Tak trasu odběhl další pejsek a pak nám paní rozhodčí dala ještě jednu možnost na zkušební běh. Tedy mě, pro Boorču to byla možnost vrátit se na nedočichanou stopu a vlézt do nejbližší zahrady, kam sem samozřejmě hned lezla za ní. Po úspěšném lovu psa jsem šla hned do hlavního stanu, abych poděkovala za další příležitost k běhu a zároveň abych oznámila že zápočtový běh s Boorčou už nepoběžím, jelikož by to stejně nemělo smysl. No a psí ponaučení dne? Je důležitá cesta, ne cíl, zvláště když panička musí cestou lézt přes plot. :D
A pak mám ještě jednu takovou kratší, též ze závodu. Závody se konaly v srpnu 2014 a běžela jen Perlička. Když jsme doběhly třetí běh, při odchodu ze závodiště mě zastavila rozhodčí a zeptala se mě: "To takhle normálně skáčete s tak starým pejskem? (neříkala to nijak zle ani vyčítavě, spíš mi přišlo že jí to samotnou překvapilo.) Kolik mu už je?" A já jí odpovídám: "No, už jí budou skoro tři roky." :D Tak se mě ještě zeptala, jestli jí mám od štěněte, asi mi to nechtěla věřit, že je takhle mladá, protože má šedý čumák. (a pořád se jí šediny rozrůstají) Tak jsem jí odpověděla, že jí opravdu máme už od štěňátka a ještě jsem jí vysvětlila, že takhle šedá je už asi od půl roku, a že oba její rodiče byli světlí a jen babička labradorka byla černá a celej vrh štěňátek byl černý s bílými znaky a asi proto takhle šedne. No asi jsem si neměla dělat srandu, že Perlička nakonec ještě úplně vybělí, jelikož teď je celé její břicho šimlované, obličej a tlapky do toho nemají daleko a už má plno bílých chlupů i na zádech a ocasu.


DUO CACIB 7.2.

8. února 2016 v 18:17
Ahoj, tuto neděli jsem se zúčastnila výstavy ale ovšem ne závodně.
Většinu fotek zabývá Apollo- AO kterého jsem fotila.Všechny fotky Apolla tu nejsou ale většina je :)
A video? To bych nebyla já kdybych pejsky nenatáčela:

Charlie the Hovawart

1. února 2016 v 17:12
Ahoj,

dnes tu máme plemeno Hovawart.Charlie je Hovawart který bude mít 3 roky.
A jak skáče? Posuďte sami!