Únor 2018

Večer jídla

18. února 2018 v 21:06 Z mého deníčku
Tak se Vám zase ozývám že jo, po tom nějakým měsíci. Ale za to může jednoznačně panička, jako vždycky, dyť původně to ona měla psát, byl to její nápad že jo. Jo tak Vám napíšu co se mi předevčírem stalo. Přesně, předevčírem. Jelikož je panička blázen do všemožných zvířat, koukáme spolu na zvířátka v telce. Ne vždy spolu ale jsem za to rád, sednu na gauč a už to jede, to nezastavíš, prostě do toho spadneš. Ale jednou večer jsem nic nedostal do misky, prostě ne. Tak si říkám ,,To je v háji Buddy, to už neuhraješ". Ale přijde panička a zachrání mě. Jakmile slyším snahu otevřít dveře, hned si k nim sednu. Chápeš musíš být vlezlej, bude víc piškotů. Tak si tak sednu a začnu kňourat. Žádný ,,Pojď se koukat na vydrýska" ale jen tam nakráčí. Trochu to zamrzí ale pak to přijde, jde k boxíku. Hurá bude jídlo jídlo jídlo. Tak panička jako vždycky dá číče, a pak už sedím v pelíšku a mávám ocasem sem a tam, jak hodiny. Dobře trochu rychlejší hodiny. Ale mávám. Bere pytel a misku. Skočím na bedýnku a jelikož mám fakt radost tak skočím i na topení. ,,Buddyne, dolů!". Tak jdu dolů. Ne po bedýnce, ale skočím z topení přes pytel žrádla přímo na zem. Fakt akrobat. Tak to zkusím znovu a teď je to ono. Panička položí misku na topení a jede to. První hrstka, líz, druhá hrstka, další líz a ta poslední, to si dám zaléžet a olíznu se pěkně pomalu. Pak jdeme už k místu misky, a jede. ,,Buddy, lehni." lehnu ale jakmile se miska přiblíží k zemi, hned si zase sednu. Panička je nějaká důsledná. ,,Obejdi a lehni." no tak dobře, už to nenatahuj. Beztak se jen snaží zaplácat čas, že jo. No a pak přijde ono ,,vem vem" nejoblíbenější povel. Buď jdeš k misce, nebo si jdeš kousnout sněhu- je to jedno, prostě něco dostaneš, a vzhledem k tomu že jsem velkej hamoun, tak to miluji. Ale o tom potom. Mějte se